Termín focení se blíží a vám s každým dnem víc a víc tiká v oku? Nebojte, bude to švanda. „Tak to asi neznáte moje dítě,” si možná teď říkáte. Jasně, neznám. Ale stačí, když ono bude znát mě. A moji práci. Tady jsem sepsal pár tipů, jak vašeho raracha na focení připravíme. Mrkejte.
1. Seznamte dítě s vousatým strejdou
Máte v rodině nějakýho vousáče a víte, že ho vaše dítě bere? Paráda. Pak jsme skoro bez práce. Jestli v okolí nikoho takovýho nemáte, ukažte dětem moji fotku a trošku o mně pokecejte. Snad se neuškytám. Ha ha. Jde o to, aby dítě nebylo v šoku až mě poprvé uvidí. Aby prostě vědělo, že jsem fotograf a že dělám ty nejparádnější fotky na světě. A že je brzy udělám i vám.
2. Ukažte prckovi, jaký fotky společně vykouzlíme
Uvařte si čaj, nachystejte oblíbený sušenky a pohodlně se usaďte. Jízda s názvem Kenjiho svět začíná. S prckem projděte moje portfolio. Jaký fotky vás nejvíc berou? A na jaký ukazuje prstíčkem váš andílek? Klidně si ty kousky, u kterých se vám nejvíc rozbuší srdce, uložte. I já je rád uvidím. Pak si je můžete připomenout v den focení.
3. Zahrajte si na mě
„Zlato, dneska pro tebe mám překvápko. Zahrajeme si na Kenjiho. Tady máš foťák a právě se z tebe stává fotográááf. Jde se fotit?” Začíná ta pravá sranda. Vytvořte si doma ateliér, jako je naše Kouzelno, nebo vyrazte fotit ven. Pózujte, blbněte, smějte se. Pak si role třeba prohoďte. Vyfoťte i kámoše, babičky a strejčky. Prostě každýho, kdo se nechá. Při nejhorším vytáhněte plyšáky, ty se nechaj vždycky. Až nastane náš den D, dítěti v hlavě naskočí něco takovýho: „Joo, vždyť tohle jsem nedávno zažil, bylo to skvělý!” A přesně takový nastavení mysli při společným focení chceme.
4. Vyprávějte pohádku
Tenhle bod si žádá drobet kreativity. Ale to dáme. Pomůžu vám, jo?
„Byl jednou jeden malý kluk jménem Luky a ten moc rád chodil na půdu. Ukrývalo se tam tolik věcí. Vždy tam objevil něco nového. Něco zajímavého. Jednoho dne, kdy venku pršelo, se opět vydal na velký průzkum půdy. Na všech věcech, které tu ležely, byla velká vrstva prachu. Až na jeden předmět. Ten vypadal, že je úplně nový a čeká tu jen na Lukyho. „Co to je?” pomyslel si, když tu věc otáčel v ručičkách. Byl to foťák. Ale ne jen tak ledajaký, byl kouzelný.
Luky si přiložil hledáček k oku a nejednou se stalo něco moc zvláštního. Skrz foťák viděl emoce a pocity lidí, kterých si dřív nevšiml. Viděl lásku v maminčině očích, když mu podávala čerstvý koláč, viděl vášeň u tatínka, když fandil oblíbenému týmu při fotbale, a viděl i smutek, když babička vzpomínala na dědu. Všechnu tuto krásu dokázal díky foťáku zachytit na fotografiích. Stačilo zmáčknout spoušť.
Luky si vytvořil popruh, díky kterému mohl nosit foťák neustále na krku. Neustále fotil, fotil a fotil. Od té doby už uplynulo mnoho let. Z malého Lukyho vyrostl velký chlap, který si nechal narůst dlouhatánské vousy. Ale jedna věc se nezměnila. Víte jaká? Na krku stále nosí ten kouzelný foťák z půdy, který dokáže zachytit ty nejkrásnější okamžiky v životě. A brzy s ním vyfotí i nás.”
Uuff, tak co? Půjde to?
5. To nejdůležitější na závěr
A jakej je můj poslední super tajnej fígl? Buďte v klidu. Jestli budete z focení nervózní vy, dítě se přidá. Vsadim boty na to, že jste si vybrali právě mě, protože fotim přirozený fotky. A přirozený fotky vznikají z přirozenýho focení. Žádný strojený pózy a nervózní: „Sýýýr!”. Vůbec. Čeká nás pohoda, blbnutí a sranda. Takže se prostě těšte na hezkej zážitek a nějak to dopadne. Ha ha. Dělám si srandu, dopadne to skvěle. Uvidíte.
Dejte mi vědět, jaký z fíglů jste si nejvíc užili a klidně mi pinkněte fotku z vašeho soukromého “profi focení”. Těším se. Na vaše zprávy i společný focení. A jestli si potřebujete připomenout, proč stojí za to se na focení fakt těšit, mrkněte na můj další článek.