Jak asi všichni víte, na začátku roku 2018 jsem se rozhodl, že spáchám tzv. #365challenge. To znamená, že 365 dní vkuse (tedy celý rok) budu každý den přidávat jednu fotku na sociální sítě. Tenkrát jsem fungoval jen na Facebooku, takže na instagram jsem prděl. Což zpětně považuju za chybu, ale co už. Musím přiznat, že ze začátku to bylo docela těžké, protože jsem neměl žádné fotky v zásobě. Takže prvních několik dní bylo v podstatě o dokumentování naší rodinky a všeho, co se od Nového roku dělo. Občas jsem to prohodil nějakou modelkou aby se neřeklo.
Musím říct, že mě to ze začátku hodně štvalo. Byly chvilky, kdy jsem fakt nestíhal nic přidat a dával jsem fotku těsně před půlnocí třeba z maturitního plesu a to byl docela opruz. Po čase se z toho stal zvyk tak silný, že jsem si na začátku roku neuměl představit, že bych přestal. A tak jsem #365challenge změnil na #twoyearchallenge a pokračoval dál. Co se změnilo, že se z opruzu stal zvyk? Co mi to dalo a co vzalo?
Ze začátku vás to nutí pracovat
Když začnete, najednou musíte přidávat fotky třeba až pětkrát častěji než jste byli zvyklí. Donutí vás to fakt dřít – přemýšlet co fotit, pravidelně si to zpracovávat, vybírat vhodné fotky na selekci. Když pracujete pravidelně, má to na vás jasný vliv – zdokonalujete se a děláte rychleji. To, že se zdokonalujete (protože trénink dělá mistra) je určitě poziivní věc. To, že děláte rychleji, až tak pozitivní být nemusí, protože v rychlosti není úsudek vždycky správný. A co já se nadělal chyb hlavně ohledně toho, čím se chci a mám prezentovat. A ani teď vlastně nevím, jestli to dělám správně. Nejspíš ne.
Občas to bylo stresující
Nejhorší je to nechávat vždycky na večer – moje chyba. Večer vám totiž dochází čas podstatně rychleji a je to stres. Hlavně, když večer musíte jet fotit ples nebo firemní večírek. Najednou si vzpomenete o půl dvanáctý, že máte půl hodiny na to, abyste vyplodili nějakou fotku. A pak to sklouzne k přiblblýmu selfíčku, který vám fakt skazí feed. A musíte žít s tím, že tam máte blbou fotku. A zároveň jí nechcete smazat, protože co kdyby si někdo všiml, že vám v challengi jedna chybí. A tohle řešíte hlavně v těch začátcích, kdy si myslíte že to vůbec někoho zajímá. Nezajímá.
Učíte se zjednodušovat
Trávíte na tom fakt hodně času, protože chcete, aby fotky byly super. Domlouváte si focení do portfolia, pracujete na tom po večerech, kdy byste se mohli a chtěli věnovat radši rodině. A vede to jen k jedinému – snažíte se pak všechno zjednodušit. Udělat dobré fotky, aniž byste na tom promrhali hromadu času. A to je pozitivní. Víc se soustředíte na to, abyste už vyfotili dobrou fotku a nemuseli jí potom tolik upravovat. Snažíte se úplně eliminovat photoshop, ve kterém co si budeme povídat strávíte nejvíc času. Co největší množsví věcí se učíte nahradit jen lightroomem (případně zonerem apod.). Předěláte svoje složitý workflow na jednodušší, se kterým dosáhnete podobnýho výsledku. Díky tomu se vám nejspíš i podaří vytvořit si skvělý presety, naučit se nový věci. Upustíte od stejnýho zajetýho postupu a zkoušíte něco nového. Zdokonalíte se v postprodukci.
Navíc se už nesnažíte vyrobit jen jednu fotku na konkrétní den, ale vytváříte série, které můžete zveřejnit i v budoucnu a ušetřit si tak čas. Zkoušíte plánovat příspěvky. To je taky fajn věc, ale u mě to bohužel moc nefungovalo, protože jsem byl zvyklý vždy v příspěvku psát aktuální věci – co se mi děje, jak se mám, co dělám atd. Ale uklidňující bylo mít alespoň fotky v šuplíku.
Všechno vede k automatizaci
Jenže v tom začnete mít bordel. Moc fotek v šuplíku. Nevíte, který jste už dávali a trávíte hromadu času tím, že to kontrolujete. Navíc pořád ztrácíte čas tím, že dáváte příspěvky zvlášť na facebook a zvlášť na instagram (to už je ta doba, kdy jsem začal aktivně používat instagram a facebook šel trochu do úpadku – co si budem povídat, dosah facebooku je fakt smutnej). Začnete se pídit po možnostech, jak ušetřit i čas s přidáváním příspěvků a jak si líp organizovat šuplíkový fotky. Já jsem toho vyzkoušel docela dost, poměrně dlouho jsem vydržel u Bufferu, kterej umí přidávat příspěvky zároveň na Facebook a Instagram (a případně další sociální sítě). Nakonec jsem ale skončil u Lateru a později začal využívat i placenou verzi. Je to super věc, protože jí můžete mít jak v prohlížeči, tak v mobilu jako appku. Fotky si dáváte do media gallery a vidíte, který jste už zveřejňovali a který ne. Získáváte přehled nad bordelem a přidávání je jednodušší, protože nemusíte dávat příspěvky zvlášť, ale hodíte je na všechny socky najednou. Do toho jsem si nastavil IFTTT, který mi zautomatizoval zbytek. Nikdy jsem se třeba nevěnoval twitteru, pinterestu a dalším sockám, ale je fajn tam vaší práci mít. IFTTT si nastavíte tak, že na ostatní sítě repostuje třeba to, co jste přidali na instagram. A hotovo.
Takže vám to dá docela dost. Ale co mi to vzalo?
Hromadu času a hromadu sledujících, který jsem prostě začal pravidelným přidáváním obtěžovat. Ale hádám, že to tak prostě mělo být. Zjednodušování ve vás vyvolá pocit, že to flákáte a budete bojovat s tím, jestli jsou vaše fotky dost dobrý. S tím se musíte ale nějak srovnat sami. Já se začal soustředit na jiný věci mimo technickou dokonalost a vedlo to k tomu, že jsou mí klienti s výsledkem spokojenější – světe div se. Protože o technický dokonalosti to vlastně vůbec není a jakej normální smrtelník jí umí ocenit? U automatizace začnete mít zase divnej pocit, jestli svoje fanoušku a sledující neflákáte. Ale to podle mě záleží na tom, jak ty příspěvky píšete a jestli to pro vás končí přidáním příspěvku a nebo jestli se jim pak věnujete ještě v komentářích a ve zprávách. Uznávám, že přidávat stejný text na všechny socky je trochu „sterilní“. Ale kdo nechce, nemusí to tak dělat. Tohle je věc, kterou i já budu do budoucna ještě zvažovat.
Shrnutí
Ve finále mi to tedy dalo o moc víc, než mi to vzalo. Určitě aspoň ten jeden rok si zkusit za to vážně stojí a všem fotografíkům to doporučuju. Naučíte se pracovat, přemýšlet nad svým obsahem, zjednodušovat si práci a automatizovat. Tak kdo další to zkusí?
A až to prolítnete, koukněte taky na mou aktuální tvorbu! 🙂